Když jsme se před třemi lety stěhovali, stála za stodolou stará kůlna na dřevo. Manžel ji chtěl zbourat, já v ní viděla kurník. Vyhrála jsem.
Prvních šest slepic jsme koupili od souseda z vedlejší vesnice. Byly to obyčejné hnědé nosnice, které už měly za sebou jednu snůškovou sezónu. Pro začátek ideální: jsou klidné, nejsou drahé a odpustí začátečnické chyby.
Co bych dnes udělala jinak
- Pletivo bych hned zakopala do země. Liška si cestu najde, o tom ještě napíšu.
- Bidla bych dala níž a všechna do stejné výšky, slepice se pak méně perou o horní místo.
- Snáškové hnízdo bych udělala tmavší. Do světlého rohu kurníku nechtěly snášet a vejce jsem pak hledala po zahradě.
Na tomhle blogu budu psát hlavně o líhnutí a odchovu kuřat, protože to je část chovu, která mě baví nejvíc a na kterou se mě lidé nejčastěji ptají.